Svitek XXIII. - Posvátné stromy čarodějek
Od nejstarších dob lidé věřili, že stromy nejsou pouhou součástí lesa.

V tichu mezi půlnocí a prvním světlem začínají vznikat zápisky, které nejsou určeny každému.
Otevírám pro vás svůj Půlnoční Grimoár Ilialys -místo tajemných svitků, myšlenek, znamení, rituálních poznámek i příběhů ukrytých mezi kartami a nocí.
Původně měly být tyto svitky odhalovány postupně.
Osud však rozhodl jinak.
Proto jsou nyní otevřeny všechny cesty Grimoáru najednou, aby každý, koho volá starobylé poznání, nalezl právě ten svitek, který k němu promlouvá v tento okamžik.
Vstupte do Půlnočního Grimoáru a otevřete svůj první svitek…
,,Klidně čti, co hrdlo ráčí. Jen nezapomeň, že některá tajemství nemají ráda, když si je někdo odnáší bez dovolení. A stará magie umí být velmi kreativní při ničení WiFi i tiskáren."
Od nejstarších dob lidé věřili, že stromy nejsou pouhou součástí lesa.
Lidé v nich viděli mnohem víc než pouhé obrazy spícího vědomí.
Od pradávna lidé cítili zvláštní úctu k pečetím, znakům a roztavenému vosku.
Sůl byla od pradávna považována za jednu z nejsilnějších ochranných látek vůbec.
Existují lidé, jejichž pohled v nás vyvolává zvláštní neklid.
Jméno nebylo v dávných dobách pouhým označením člověka.
Existují kouty světa, kde hodiny stále tikají, ale čas jako by dávno neplynul.
Brány, které neukazují jen tvář, ale i otisky minulosti ukryté za závojem času.
Jsou světla, která pouze osvětlují cestu.
O starých knihách magie a tajemstvích ukrytých mezi jejich stránkami.